SKALKA POD KANÍ HOROU

Žulová skalka asi 1,1 km západně od Tomíkovic, asi 100 m od jihovýchodního úpatí Kaní hory ( 475,7 m n. m. ).

Vyhlášena přírodní památkou v roce 1987. Výměra 0,14 ha
Nejpravidelněji vyvinutá izolovaná skála v žulovském plutonu v krajině, která byla modelována pevninským ledovcem.
Nejtypičtěji a nejpravidelněji vyvinuté izolované žulové skály na území Žulovského plutonu, na nichž je možno studovat vliv puklinatosti žuly na zvětrávání a morfologii. Jedinečná ukázka žokovitého větrání granodioritu.

Geologie: *)

Přístupná skalka protažená ve směru SZ – JV, s maximální délkou 8 m a max. výškou 4,5 m. Protažení skály souhlasí se směrem puklin a se směrem postupu pevninského ledovce. Geologicky patří lokalita k žulovskému plutonu, k jeho bazičtější části. Skála je tvořena biotitickým granodioritem, světlou slezskou žulou, na níž je patrná pravidelná lavicovitá odlučnost podle tří systémů puklin a typické „ žokové „ zvětrávání lavic. Vzhledem k tomu , že leží na území v pleistocénu zaledněném, lze zde studovat i rozrušovaní účinky pevninského ledovce. V předmětném území, kde jsou časté zcela obroušené oblíky, je tento tvar netypický a jeho zachování je podmíněno ochranným vlivem Kaní hory, která jihovýchodním směrem podstatně zbrázdila rychlost ledovcového čela, které jí obtékalo. Po ústupu ledovce zůstaly v blízkém okolí skály uloženiny sálské spodní morény.