Bílý Potok

Bílý Potok byl i s kostelem založen na počátku 13. století a je poprvé připomínán roku 1310 pod jménem Wyzbach; tehdy tu již bylo 20 lánů, kostel a zákupní fojtství. Patřil od počátku do majetku vratislavského biskupství a roku 1420 se připomíná jako součást panství Jánský Vrch, u něhož část vsi zůstala až do zrušení patrimoniální správy roku 1850. Jiná část vsi, vzniklá zřejmě ze statků fojtsví, byla biskupským lenním statkem: poprvé se to roku 1527 připomínají jako leníci David Grozner a Kašpar Zedlitz. Vlastníci léna se velmi rychle střídali – ve druhé polovině 18. století to byli von Rothkirchové, von Gilgenheimové, svobodní pánové Stillfriedové, von Mannsteinové -, až roku 1797 léno přešlo do nešlechtických rukou. Posledním majitelem před rokem 1848 byl zakladatel Lázní Jeseník Vincenz Priessnitz, který Bílý Potok spolu s osadou Hamberk roku 1841 odkoupil od Antonína von Wyschetzkyho. 1. ledna 1976 byla dosavadní samostatná obec Bílý Potok přičleněna k městu Javorník. Více pod fotogalerií…

Historie

Jméno vsi v české i v německé podobě (Weissbach) je spojeno s potokem, u něhož byla založena. Osada Hamberk byla teprve v roce 1949 přejmenována na Kohout, což byl překlad německého Hahnberg, tj. kohoutí či tetřeví vrch; podle jiného názoru vzniklo jméno spíše z německého Hainberg, tj. lesnatý pahorek. Jestliže osada Kohout byla trvale součástí Bílého Potoka, potom u vsi Horní Hoštice tomu tak bylo v letech 1850 až 1869 a opět od roku 1963. V roce 1976 byl Bílý Potok i s Horními Hošticemi administrativně přičleněn k Javorníku.

Bílý Potok leží v sousedství Javorníka v místě, kde Rychlebské hory přecházejí do úrodné Vidnavské nížiny. Ves se táhne podél potoka v střední nadmořské výšce 295 m, na dvě poloviny ji rozděluje silnice směřující z Javorníka na západ do Horních Hoštic a Bílé Vody. Katastr o rozloze 1169 hektarů má severní okraj totožný se státními hranicemi. Osada Kohout vznikla v severovýchodní části katastru a pro nedostatek jakéhokoliv spojení ztratila původní význam.

Počet obyvatel této středně velké vsi postupně klesal. V roce 1900 zde bylo při sčítání zjištěno 163 domů a 827 obyvatel, z toho v osadě Hamberk 31 domů a 113 obyvatel, všichni německé národnosti. Po roce 1918 se zde objevila nepatrná česká menšina (v roce 1930 celkem 10 Čechů), ale k radikálnímu obratu došlo až po roce 1945, kdy po úplné výměně obyvatelstva poklesl počet usedlíků v roce 1950 na 453 ve 151 domech. V následujícím období tento trend pokračoval a v roce 1991 zde bylo dokonce již jenom – 281 obyvatel a 76 domů.

Bílý Potok byl i s kostelem založen v druhé polovině 13. století, podle jednoho názoru před rokem 1290. Poněkud jinak tomu bylo s osadou Hamberk, kde je až roku 1371 uváděn dvorec. Bílý Potok patřil částečně vratislavskému biskupovi a částečně zdejšímu fojtství, kdežto Hamberk byl lenním statkem. Někdy na počátku 15. století byl Hamberk, k němuž náležela do roku 1742 také osada a zámeček v sousedním Fuchswinklu (Lisie Katy), připojen k fojtství, jehož majitelé se velmi často střídali. Za husitských a následujících válek byla ves několikrát vydrancována. Koncem 16. století měla 21 lánů, ale za třicetileté války z poloviny zpustla. Roku 1651 vyhořel a musel být znovu obnoven kostel. Škola je uváděna prvně k roku 1579, ale byla zřejmě starší. V roce 1722 bylo napočítáno v Bílém Potoku 25 sedláků a 12 zahradníků, kdežto u dvorce v Hamberku teprve další domy vznikaly.

Po rozdělení Slezska v roce 1742 se Bílý Potok i s Hamberkem ocitl u státní hranice, což samozřejmě nepřispělo k jeho dalšímu rozvoji; navíc v 19. století prodělávalo velkou krizi i zdejší přadláctví. V roce 1836 bylo v Bílém Potoku 126 domů a 926 obyvatel, v Hamberku po přílivu nových osadníků již 29 domů a 312 obyvatel. Spojený fojtský a lenní statek koupil roku 1841 známý léčitel a zakladatel lázní Grafenberk Priessnitz, který v Hamberku postavil první parní mlýn ve Slezsku.

Rozdělení Bílého Potoka a Hamberku na biskupskou a fojtskou či lenní část skončilo se zrušením poddanství, kdy byly obě lokality připojeny k okresnímu soudu v Javorníku a hejtmanství ve Frývaldově. Ves měla i nadále zemědělský ráz, jenom mlýn zdejšího statku vystřídal od roku 1858 lihovar. Priessnitz a jeho dědici vlastnili tento menší statek s 360 hektary pozemků až do roku 1887, potom se majitelé opět často měnili. Za první pozemkové reformy jej vlastnila rodina Lundwallů a obhospodařovala 300 hektarů pozemků.

Velký vliv německých křesťanských sociálů v Bílém Potoku po roce 1918 byl před rokem 1938 vystřídán ještě výraznějším vlivem henleinovců. Na zdejším hřbitově je společný hrob obětí tzv. pochodu smrti ze začátku roku 1945.

Po skončení druhé světové války a novém osídlení nemohly české rodiny zajistit chod všeho, co patřilo k životu obce před válkou. Zůstal zde lihovar, který byl združstevněn a nakonec zanikl, a dvůr v Kohoutě, který již v roce 1949 převzal Státní statek v Javorníku. V obci vzniklo také pastvinářské družstvo a později JZD, ale to se nakonec v roce 1963 společně s Bílou Vodou stalo také součástí javornického státního statku. Škola byla zrušena, občanům zůstal v roce 1990 v místě jen obchod a hostinec.

Kaplanství při zdejším kostele sv. Vavřince bylo v roce 1862 povýšeno na faru. Historicky cenný kostel, jehož jádro pocházelo podobně jako v Javorníku z období přechodu od románského k raně gotickému slohu v polovině 13. století, byl bohužel zbořen a na jeho místě byl postaven v letech 1893 až 1895 nový kostel. V seznamu chráněných památek jsou boží muka u silnice do Javorníku z počátku 19. století. V Bílém Potoce se narodil a je zde také pohřben známý německý herec, básník a dramatik Rudolf Rittner (1869 až 1943).