Horní Hoštice

Historie

Historie

Horní Hoštice sice leží přímo u severní linie státních hranic v javornickém výběžku v rovině Vidnavské nížiny (střední nadmořská výška obce je 340 m), ale jejich mimořádně velký katastr o rozloze 2180 hektarů (včetně Hundorfu s 301 ha) je již z převážné části pokryt lesy Rychlebských hor a sahá na jihu opět až ke státní hranici v prostoru Borůvkové hory (900 m). Vlastní vesnická zástavba se táhne podél cesty, která odbočuje do Horních Hoštic jihozápadním směrem od silnice z Javorníka přes Bílý Potok do Bílé Vody.

Horní Hoštice patřily po rozdělení Slezska v roce 1742 spíše k menším obcím. Počet obyvatel se po roce 1848 postupně snižoval. V roce 1900 zde žilo 433 osob ve 112 domech a po odsunu německého obyvatelstva (v roce 1930 zde nebyl ani jeden Čech) v roce 1950 na 238 osob v 99 domech. Při posledním sčítání v roce 1991 zde zůstalo dokonce jenom 94 obyvatel ve 25 domech.

Z historického hlediska byly naopak Hoštice od svého vzniku (datování první zmínky k roku 1290 je sporné) poměrně velkou vsí s bohatým fojtstvím, která patřila k majetku vratislavského biskupství. Kostel je zde doložen roku 1390, ale byl asi postaven již při vzniku vsi. V roce 1542 bylo fojtství s dvěma dvory a lesy prodáno městu Pačkov (Patschkau, Paczków); tehdy se zde dočasně těžila železná ruda pro místní hamr.

Za třicetileté války ves téměř úplně zpustla, ale nakonec se zotavila a město Pačkov zde získalo převahu nad vrchností z Jánského Vrchu. V roce 1742 větší díl vesnice s dolním dvorem, kostelem, farou a školou připadl k pruskému Slezsku, zbytek s horním dvorem zůstal v Rakousku. Vrcholu dosáhla rakouská část vsi v první polovině 19. století, protože v roce 1836 zde bylo již 645 obyvatel ve 101 domě. Před rokem 1820 byla již i v tzv. horní části vesnice škola. Hundorf se v pramenech objevuje prvně roku 1691 jako rozsáhlý les, snad v místě zaniklé vsi Wyssoka, který roku 1832 paní von Hund prodala také městu Pačkovu. V roce 1848 byly Horní Hoštice střediskem nepokojů proti vrchnosti.

Město Pačkov si svůj velký, převážně lesní majetek udrželo i po zrušení poddanství a vlastně až do roku 1945, protože nebyl postižen první pozemkovou reformou po roce 1918; bylo to celkem 1986 hektarů půdy, z toho 1811 hektarů lesů se třemi revíry a lesním úřadem v Horních Hošticích. Usedlíci v obci se věnovali většinou zemědělství. Při volbách za první republiky odevzdávali voliči nejvíce hlasů napřed německým křesťanským sociálům, po roce 1933 Henleinově Sudetoněmecké straně.

Po novém osídlení zůstalo v Horních Hošticích hlavním zdrojem obživy i nadále zemědělství, i když scházely pracovní síly. Zemědělské družstvo zde na rozdíl od okolních obcí nezakotvilo, nakonec se půda dostala do užívání Státního statku v Javorníku. Lesy převzal po roce 1948 stát. Obecná škola byla zrušena. Občanům sloužil v roce 1990 v obci jen jediný obchod.