Tomíkovice

Podobně jako jiné vsi v okolí Vidnavy jsou i Tomíkovice výslovně uvedeny v listině z roku 1291, která ale zachycuje stav k létům 1266 až 1268. V roce 1284 je vedle ní uváděna i ves Glinna, která zřejmě později splynula s Tomíkovicemi. Byly to biskupské vsi; které však během 14. století zpustly. K novému vysazení či rozšíření počtu usedlíků došlo v další kolonizační vlně kolem roku 1576. Po třicetileté válce se ves zotavila a počátkem 18. století zde bylo 18 sedláků a 16 zahradníků. U mlýna v údolí Vidnávky se usadilo několik rodin, a tak vznikla malá osada Žlíbek (Schlippe); začátkem 19. století tu bylo jenom pět domů. Fojtství, které mělo od roku 1671 práva rytířského statku, střídalo často majitele, až je roku 1733 získal ženský klášter sv. Maří Magdalény v Nise. Po rozdělení Slezska roku 1742 bylo obtížné spravovat tento majetek přes hranice, a proto byl roku 1807 prodán rodině Oehlů a v roce 1844 jej získal významný obchodník s přízí ze sousedních Skorošic Josef Latzel. Ten právě v Tomíkovicích v době velké plátenické a přadlácké krize před rokem 1848 zřídil první tzv. přadláckou školu, tj. vlastně jakýsi praktický kurs efektivnějšího předení, což pak bylo uplatněno i v mnoha dalších vesnicích na Frývaldovsku. Děti mohly chodit do nově postavené školy v místě od roku 1794. Roku 1836 měla celá ves 604 obyvatel a 105 domů.

Tomíkovice si od roku 1900 udržovaly poměrně stabilní počet obyvatel. V roce 1900 tu bylo 642 lidí a 108 domů. Byla to před první světovou válkou výlučně německá obec a zůstala jí v podstatě i po roce 1918 (v roce 1930 se hlásilo jenom devět obyvatel k Čechům).

Po roce 1848 byly Tomíkovice zařazeny do soudního okresu Vidnava a politického okresu ve Frývaldově. Tomíkovické obyvatelstvo se zabývalo vedle zemědělství a upadajícího přadláctví také kamenictvím a povoznictvím, v posledním případě hlavně odvozem dřeva z lesů a vápna ze Zighartic. Také v katastru Tomíkovic bylo později otevřeno několik lomů, ale celkově se zde kamenoprůmysl nerozvinul ani zdaleka do takové šíře, jak tomu bylo např. u Frýdberku. Nevelký statek zdejšího fojtství v rozsahu přes 200 hektarů vlastnilo po Latzelech od roku 1890 několik dalších majitelů; protože nepodléhal po roce 1918 pozemkové reformě, zůstal ve stejné podobě vlastně až do roku 1945. V politickém životě bylo zvláštní výjimkou, že ve volbách do parlamentu v roce 1929 v obci zvítězili komunisté, ale již v roce 1935 to byla Henleinova Sudetoněmecká strana.

Po druhé světové válce přišlo jenom málo nových českých osídlenců, takže v roce 1950 měla obec pouze 302 obyvatele ve 118 domech a uplatnění zde našly spíše zemědělské rodiny. Bývalý fojtský statek převzaly od roku 1949 státní statky, které postupně obhospodařovaly stále více půdy i místních soukromých rolníků. Nakonec však v roce 1980 předal Státní statek v Žulové veškeré tomíkovické pozemky zemědělskému družstvu v Bernarticích. Obecná škola nižšího stupně byla zrušena v roce 1976.

Při sčítání v roce 1991 měla tato část Žulové 233 obyvatel a 55 trvale obydlených domů.

Vlakové zpojení zajišťuje železniční zastávka v osadě Žlíbek.