Zálesí

Historie

  Ves se jmenovala až do roku 1949 Valdek (německy Waldek), což znamená vlastně lesní kout (Waldecke). Zálesí bylo zvoleno podle polohy ve vztahu k Javorníku. Původně samostatná obec byla v roce 1950 administrativně připojena k sousední Travné a s ní pak v roce 1960 k Javorníku, aby nakonec i jako nejnižší správní jednotka zanikla. Katastr Zálesí byl mimořádně velký, měl výměru kolem 2000 hektarů, a rozprostíral se uprostřed Rychlebských hor na jihozápad od Javorníka až po hranici s Kladskem, tj. dříve s Německem a po roce 1945 s Polskem. Dřívější ves představovala skupina roztroušených domů kolem horního toku místního potoka, kde i střed zástavby byl ve značné nadmořské výšce kolem 600 m. Okolní hory se zvedaly dále až ke státním hranicím a k hlavnímu hřebenu Rychlebských hor, např. až k vrchu Koníček (849 m) a jižněji položenému Černému vrchu (828 m). Do katastru patřila také oblast kolem horního toku Račího potoka, včetně bývalé stanice finanční stráže v odlehlém Černém koutě (Schwarzberg) a na druhé straně pak část osady Račí Údolí (Krebsgrund), jehož druhá část již náležela k Javorníku. Zálesí patří k těm lokalitám na Javornicku, které nejvíce doplatily na přerušení vazeb s okolím po vzniku státních hranic a na stále se prohlubující izolaci javornického výběžku. Jestliže po roce 1848 se počet obyvatel v této horské vsi pohyboval ještě kolem 650, potom v roce 1900 tu bylo již jenom 554 osob ve 111 domech a tento klesající trend pokračoval i v následujících desetiletích. Byla to i po roce 1918 téměř čistě německá obec (v roce 1930 zde byli jenom dva Češi). Ke zlomu došlo po roce 1945, kdy po odsunu německých starousedlíků nic nepřitahovalo nové české osídlence, takže v roce 1950 tu bylo jenom 51 obyvatel a 105 domů; podstatná část domů nebyla vůbec obydlena. Jako místní část Javorníka bylo Zálesí naposled uváděno v roce 1970, a to s 24 obyvateli v sedmi domech. Zálesí nemá štěstí ani na dostatek historických dokladů. V dochovaných pramenech se vynořuje až roku 1585, ale není jasné, zda jde o ves nově vysazenou či již dlouho existující, jak tomu bylo se sousední Travnou. Po třicetileté válce roku 1648 bylo ve vsi 16 sedláků a 17 zahradníků, jenom část pozemků nebyla tehdy obdělávána. Po roce 1742 byl omezen dříve čilý styk s Kladskem a neúrodná pole mohla stěží uživit všechny usedlíky, kteří hledali zdroje obživy v přadláctví a v biskupských lesích. Vzhledem k přílišné odlehlosti od ostatních sídlišť tu byl roku 1751 postaven kostel sv. Barbory a roku 1785 bylo při kostele zřízeno kaplanství; v té době tu byla také škola. Roku 1836 žilo ve vsi 614 obyvatel v 92 domech, což znamenalo relativní přelidnění. Po vyvázání z povinností vůči vrchnosti na Jánském Vrchu připadla ves do okruhu soudní pravomoci v Javorníku a okresního hejtmanství ve Frývaldově. V tu dobu se tu pálilo ve dvou pecích vápno, ale nakonec se udržel do období první republiky jenom vápencový lom a do nejnovější doby po roce 1948 lom čedičový. Pokusy dolovat železnou rudu v okolí kolem roku 1900 měly jen krátké trvání. Podobně tomu bylo v nedávné době s poměrně intenzívním dobýváním uranové rudy v okolí, které skončilo v roce 1968. Nakonec musel být zbořen i zdejší kostel, protože hrozilo zřícení. Bývalá ves střední velikosti prochází proměnou na malou rekreační osadu v krásném prostředí Rychlebských hor.