Sedm křížů

Pověst

V dobách třicetileté války se odehrála v Komáří dolince krutá bitva, která skončila pro Švédy porážkou. Jen málo švédských bojovníků si zachránilo žilo a ukrývalo se v okolních lesech. Útěk se podařil i sedmi švédským šlechticům. Ti však brzy pochopili, že nemohou uniknout vězení a takový život se jim zdál nedůstojný jejich postavení. Po krátké poradě poslali zbytek svého vojska na místo bitvy, aby pohřbili své spolubojovníky. Za měsíčního svitu tam snesli své mrtvé kamarády na jednu velikou hromadu, kterou následně pokryli hlínou a kamením. Dodnes tuto událost připomíná vyvýšenina na tomto místě, které okolní lidé říkají „Mohyla mrtvých“.

Po odchodu mužstva šlechtici naposled povečeřeli a pak se dohodli, že los rozhodne o tom, který z nich dýkou usmrtí šest ostatních a nakonec sám spáchá sebevraždu. Los rozhodl, že čin provede nejmladší z nich. Tak se i stalo.

Za ranního šera se vrátili vojáci zpět z pohřbu svých druhů na bojišti a spatřili sedm svých velitelů mrtvých. Pohřbili je na místě a každému postavili u hrobu hrubě opracovaný kamenný kříž.

Po mnoha letech se lidé rozhodli, že kříže umístí na jiná místa a odvezli je k zazdění do zdí kostela do Hoštic, Bílého potoka a Javorníku – Vsi. Šest křížů zůstalo na svých nových místech, ale sedmý se vždy v noci vrátil zpět na své původní místo. Mnoho bylo pokusů, ale i z těch nejvzdálenějších míst vždy v noci zmizel a vrátil se pod Zaječí vrch, protože to byl kříž z hrobu nejmladšího šlechtice, který připravil o život šest ostatních a pak i sebe.

Lidé od té doby neradi procházeli kolem tohoto místa a raději volili delší cestu. Mnohý cestou kolem kříže zabloudil a hlavně kolem poledne a půlnoci se zde děly divné věci. Bylo slyšet hluk bojujícího vojska, vřískot trumpet a bubnování bubnů a nejeden zde spatřil i strašidelné postavy zemřelých.

Nevěsta nejmladšího šlechtice dlouho čekala na návrat svého milého v dalekém Švédsku. Po velmi dlouhé době se konečně dozvěděla pravdu o smutném konci svého milovaného. V hlubokém žalu a bolesti prosila Boha, aby ji změnil ve zvíře, aby nemusela již déle snášet bol svého srdce. Přání šlechticovy nevěsty se vyplnilo a dívka se změnila ve vlaštovku. Každých sedm let od té doby létá z dalekého chladného Švédska do našeho krásného Slezska, aby navštívila hrob milého. Svým zobáčkem uvolní vždy z kamenného kříže zrníčko, které si odnáší zpět do svého domova. Po odnesení posledního zrnka bude odčiněn jeho hřích a oba se spolu znovu setkají na věčnosti.